Vyberte stránku

Je konec posledního vztahu?

Rozešli jste se a vy si myslíte, že nemáte štěstí a nikdy už nepotkáte nikoho jiného.

Vím, bolí to.

Ale pokud vztah nebyl zcela v pořádku, proč ho prodlužovat a ztrácet čas. Pokud Vy jste nebyli zcela šťastni, nebo Váš protějšek, nemá cenu zbytečně vztah uměle natahovat. Možná jeden z vás otálel a čekal, že se něco změní, nechtěl ublížit, ale když je ve vztahu napětí, nervozita, protože jeden nebo druhý není ve své kůži, už není spokojen a vztah je pro něho spíše klecí, nemá cenu pokračovat.

 

Ještě jste se nevzpamatovali z toho, co se stalo a máte obavy že se už nikdy nezamilujete? Že už nikdy nebudete moci důvěřovat?

Nebojte se.

 

Jednoho dne Vám vstoupí do života člověk,

s kterým bude vše úplně jasné.

Budete do sebe zapadat jak puzzle.

Nebudou žádné strachy, pochyby, starosti.

Ale vztah plný lásky, pochopení, důvěry, svobody, respektu a tolerance.

 

Když jsme mladí vidíme svět hodně růžově, přiklášleně. Zatím naše jediné problémy jsou nedostat pětku ve škole, jít moct ven a co si na sebe vzít, abych se líbil/a.

S láskou a vztahy přicházejí nové výzvy, nové překážky. Učíme se žít s „cizím“ člověkem. Hledat kompromisy, své hranice. Učíme se žít s někým, kdo byl vychováván někým jiným než my. Má za sebou jinou minulost a jiný práh bolesti, vnímání. Možná to, co je pro nás už za čáru, pro něho je běžná věc. Může se nám líbit vzhledově, ale časem zjistíme, že naše povahy se rozcházejí, že si nerozumí. Zjišťujeme, co jsme ochotni tolerovat a co už ne.

 

Někdy bohužel z lásky k druhému, začneme dělat věci a chovat se tak, jak to chce on. Začínáme se stávat jiným člověkem. Pokud to děláme, protože to chceme i my sami, je to v pořádku. Ale pokud je to jen kvůli němu, je to začátek konce.

Ono jde chvilku být „někým jiným“. Myslím si, že je dobré si to i vyzkoušet, aby si pak člověk uvědomil, že v „cizí kůži“ se žít nedá.

Je nám to nepřirozené, necítíme se tak dobře. 

 

A nikdy, ale opravdu nikdy nemůžete na 100% naplnit očekávání někoho druhého. A dostáváte se do pasti. Tak moc chcete udělat vše dobře, aby byl druhý spokojen, šťasten. Ale ať děláte, co děláte nikdy to nebude dostačující.

Jakmile se ze vztahu vytratí radost a těšení se domů z práce, je více mlčení než mluvení, více smutku než smíchu, raději jezdíte na firemní akce nebo vyhledáváte společnost přátel, je něco špatně. Je potřeba se zamyslet a samozřejmě si o tom promluvit. Ale pokud už nevidíte společnou cestu, jděte každý svou. Jednou za to budete oba rádi.

Vzpomínejte na všechny ty roky, co jste spolu prožili, s láskou. Ale nelpěte na nich.

Z minulosti se žít nedá.

 

I kdyby to bylo 5, 10 let. Kolik let máte ještě před sebou? 20, 30?

A chcete je prožívat tak, jak je právě prožíváte?

Spousta lidí zůstává ve vztahu ze strachu, že v tom dalším by to mohlo být ještě horší. Proč? Jste ponaučeni, starší, moudřejší a vy už přece víte, co od dalšího vztahu očekáváte. A už se nepoženete do vztahu s nějakým nevyzrálým člověkem. Nebojte se dalších vztahů. Jděte do nich s čistou hlavou a srdcem. Nezatěžujte ho pochybami a nedůvěrou, že to nevyjde. Začínejte s čistým štítem a neporovnávejte. Protože každý člověk je jiný. Jinak se zachová ve stejné situaci.

 

Věřte svému srdci a osudu, oni vědí, co dělají a proč to dělají.

 

A pak …

Pokud máte nějaké otázky, něco Vás trápí, napište, ať už do diskuse nebo na mail fotkyapribehy@breymelo.cz

Sledujte nás na facebooku.